Povídky
Jednoho květnového dne krátce před půlnocí zazvonil v mé pracovně telefon. Pan B. z Prachatic se omlouval, že volá tak pozdě, ale potřeboval by radu pro své přátele z Písku, které postihla velmi zvláštní, neuvěřitelná věc. Ztrpčuje jim to život a navíc projevy toho ,,čehosi" jsou stále agresivnější.
Jeho známí, mladí manželé, se nastěhovali do nového, právě dokončeného domku. Obývají první patro, v přízemí pronajali místnost jednomu příbuznému. Mladá paní byla již v té době těhotná. Vše bylo v pohodě až do chvíle, kdy se vydali na procházku do okolí Písku. Tam na kopci, na jakési křižovatce cest, je najednou, ačkoliv byl poměrně teplý den, ovanul mrazivý závan chladu a ucítili odporný, mrtvolný puch. Rychle to nepříjemné místo opustili, napadlo je, že tam tleje nějaká mršina.
Vrátili se domů, ale od té chvíle se začaly v bytě dít podivné věci. Měli pocit, že je tam kdosi - nebo cosi - s nimi přítomno, cítili neklid a úzkost. Ten pocit se stupňoval v noci. Pořád se probouzeli, nemohli spát. Mezitím se narodilo děcko. I novorozenec byl velmi neklidný, plakal a nebyl schopen v noci usnout.
Když mi pan B. vylíčil situaci až jsem, namítl jsem, že by mohlo jít o nějaké psychické trauma, o skryté napětí mezi členy té rodiny. ,,To ještě není všechno!" pokračoval pan B., ,,během čtrnácti dnů se začaly dít skutečně neuvěřitelné věci! Váza na skříni se jednou večer začala kolébat, naklánět a točit kolem osy. A obyvatelé domku se v noci začali dusit. Jakmile ulehli, netrvalo dlouho a ucítili nesmírný tlak na hrudi, jako když na nich něco sedí. A v té chvíli vždycky začalo naříkat i dítě. Napadlo je, že kdosi, snad nějaký duch, se k nim na té křižovatce za městem připojil, následoval je až domů a usadil se u nich. Je zvláštní, že stejné nepříjemné pocity začal mít i jejich podnájemník o patro níž, ačkoliv mu o tom nic neříkali. Všechno vyvrcholilo včera," pokračoval pan B. ,,Ulehli asi v 10 hodin večer, trochu zdřímli, ale před dvanáctou je probudil strašný řev, pronikavý jekot. Zprvu si mysleli, že snad zařval před domem nějaký opilec, ale venku nikdo nebyl. Pak si uvědomili, že ten hlas nezněl zvenku, ale jakoby zevnitř, z nitra jejich domu. Také spolubydlící se přišel celý vyděšený zeptat, co to bylo. Do rána už pořádně neusnuli a dítě také ne."
A tak mladí manželé naléhavě prosí o nějakou radu, protože se obávají další noci.
Napadlo mi, že vykřiknout mohl nevědomky jeden z nich ze sna - ale přesto zde bylo až příliš mnoho znepokojivých prvků. Situace by samozřejmě potřebovala důkladný rozbor. Ať už škodlivou energii, která opanovala jejich dům, nazveme bludným duchem nebo negativním informačním polem, v každém případě má silnou vazbu na psychiku přítomných lidí. Toto propojení je nutno přerušit: na jedné straně aktivací jejich podvědomé vůle, která vytvoří ochranné biopole, a na druhé straně rozpuštěním, uzemněním a odvedením škodlivé energie.
Jako první pomoc jsem poradil zapálení svíček, vztyčení hrotů (třeba nožů) a pokud by bylo k dispozici dřevěné uhlí, pak položení jeho kousků do všech rohů, na okna, na práh a pod lůžka (až nepříjemné jevy pominou, je nutno toto uhlí sesbírat a spálit mimo dům). Někdo tvrdí, že je dobré i rozmístění magnetů nebo spirál z měděného drátu. Následně by mohlo být užitečné, vyžádat si v kostele trochu svěcené vody a všechny prostory domku vykropit. Důležité je provádět tyto úkony s přesvědčením, že buduji hráz, přes kterou žádná cizí síla nepřestoupí. ,,Chci, abys byl jinde! Chci, abys opustil tento dům! Přikazuji ti: odejdi! Vrať se tam, odkud jsi přišel! Přeji ti klid a mír!" Vyvarujte se záporů, nepoužívejte slůvka ,,ne" (Nechci tě, nechoď sem, nebuď tady). Je to zajímavé, ale záporka ,,ne" vždy oslabuje účinnost ,,zaklínadla". Pokud si nejste dost jisti silou své vůle, je vhodnější opřít se o kohosi mocnějšího: anděla strážného, Boha, světce, nebo třeba ducha milované zemřelé babičky - a přikazovat jejich jménem. Na pojmenování pomocné síly skutečně nezáleží, důležité je pouze to, abyste v její mimořádné schopnosti upřímně věřili.
Pan B. mi poděkoval a prohlásil, že jim poradí, aby to zkusili.
Jak vše dopadlo? Zatím se zdá, že dobře. Opatření zabrala. Navíc následujícího dne získali ještě jednu dobrou radu od spisovatele Svobody. Doporučil jim vrátit se na onu osudnou křižovatku, položit tam obětní dar (třeba květinu), zapálit svíčku a popřát ,,duchovi" věčný klid.
Od té chvíle uplynulo více než týden a pan B. mě ujistil, že všichni, včetně dítěte, spí velmi dobře a nepociťují žádné problémy. Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet dál.
Myslím, že tento případ by mohl být i návodem pro toho, koho by snad potkalo něco podobného.
Otomar Dvořák