Iluminati v hudebním průmyslu,klamou nás?

V souvislosti s případem „Zlatých postav z Písku“, o kterém jsem informovala minule, jsem se dostala k zajímavému případu z Rokycan.

Ten den, kdy jsem mluvila se svědkyní z Písku o jejím zážitku s objevením se několika zlatých postav v její ložnici, k nám přišli známí /manželé V. z Rokycan/ na návštěvu. A jak šla řeč, zmínila jsem se o tomto případu. Když jsem povídala o zlatých postavách, paní V. mi vskočila do řeči: “Zlaté? Já je vidím stříbrné. Vlastně jenom jednoh,.“ upřesnila, jakoby nic. Trochu mi to vyrazilo dech a tak jsem se jí hned začala vyptávat na podrobnosti. A postupně jsem z paní V. vydolovala zajímavé informace.
Všechno začalo asi před 3 roky. Manželé V. jeli autem do Plzně, bylo to v březnu a byl ještě sníh. V Plzni zaparkovali pod vojenskou nemocnicí, pán si šel něco zařizovat a paní si šla na Chodské náměstí koupit noviny. Pamatuje si jen kousek cesty, pak neví nic a probrala se ve chvíli, kdy se zvedala ze země. Nějaká starší paní z protějšícho chodníku jí říkala: „Ještě že to takhle dopadlo.“ Paní V. usoudila, že asi upadla a při tom ztratila vědomí, ale nevěnovala tomu dále pozornost, nic jí nebylo, nic jí nebolelo, jenom ztratila klíče od auta. To bylo nepříjemné, ale domů se nakonec dostali, jenže večer přišel šok, když se paní svlékla. Měla po celém těle obrovské podlitiny. „To do tebe musel kopat nejmíň kůň,“ zhodnotil situaci manžel. To jí přišlo divné, protože si myslela, že padla dopředu a proč má tedy modřiny na břiše i na zádech? Několik měsíců po této příhodě seděla paní V. sama doma a pletla v obýváku. Najednou dostala takový divný pocit, že se něco stane. A za chvíli se to opravdu stalo, proti ní stlála, nebo lépe řečeno – visela asi půl metru nad zemí podivná stříbrná postava, vysoké to bylo asi 2 m a dívalo se to na ni. Nemělo to žádný obličej, ale jak paní V. říkala: „Čuměl na mě.“ Po dotazu, jak ví, že to byl on a ne ona, a jak ví, že se to dívalo, když to nemělo oči, paní V. řekla: “Prostě to vím, že je to on. A vždycky takhle čumí.“ Úkaz trval kolem půl minuty. Paní V. na chvíli odvrátila oči, protože si myslela, jestli se jí to nezdá, ale byl tam stále. Pak to zmizelo. Pocity při tom neměla nejlepší. Manželovi se svěřila, když se vrátil domů, ale ten se jí jenom smál, protože jí nevěřil.
/ Pak se s tím už raději nikomu nesvěřovala, až mě, zřejmě z důvodů, že tyto věci beru vážně a nevysměju se jí a také proto, že viděla, že se to děje i jiným lidem. /

Ale jednou „návštěvou“ to neskončilo. Bylo to pravděpodobně ve čtvrtek, v červenci 2002
( je možné, že to bylo o rok dříve, to si manželé přesně nepamatují) . Paní V. říká:“V noci spím velmi dobře a nikdy se normálně nebudím. Téhle noci jsem se ale bůhví proč náhle probudila a šla jsem se podívat oknem z chodby , jako by mě něco říkalo, že tam něco zajímavého uvidím. A taky že jo – jižním směrem nad střechami budov jsem uviděla takový předmět, jako válec, svítil žlutě.“ Jeho délku přirovnala paní V. k průměru Měsíce. „Válec střídavě svítil a zhasínal a současně pouštěl žluté paprsky směrem k zemi nebo směrem nahoru. Dívala jsem se na to asi 20 minut a i když tam válec pořád ještě byl, šla jsem si lehnout. Ráno to povídám mužovi i synovi, který tu noc u nás spal, ale ti se mi zase vysmáli. Pak šel muž pro noviny /Rokycanský deník/ a tam najednou čtu, že to samé pozorovala den předtím nějaká paní s vnučkou ze Strašic, když spali venku před domem, protože bylo v noci horko. Tak jsem jim – mužovi a synovi - říkala – vidíte, že jsem měla pravdu, že se mi nic nezdálo!“

Ale ani to nemělo být všechno. Jednoho dne, když byla doma sama, rozhodla se, že poseče trávu na zahradě svého domu. Vzala si podomácku vyrobenou elektrickou sekačku a sekala a sekala, už měla skoro polovinu posekáno, když najednou : „Ucítila jsem na palci pravé nohy, jako by mě tam štípla vosa. Chtěla jsem si otřít palec o lýtko druhé nohy, vyzula jsem nohu z pantofle a pak už jen vím, že mi ruce začaly skákat na rukojeti a asi jsem křičela. Pak jsem viděla celý svůj život jako film a pak jsem se ocitla v dlouhatánském tmavém tunelu a šla jsem uvnitř. Na konci bylo jasné žlutobílé světlo. Ale až na konec jsem nedošla. Probrala jsem se na zemi 2 metry od sekačky, která jedště pořád běžela. Moje pantofle byly taky 2 metry ode mě, každá na jiné straně. Sekačku jsem zastavila a šla jsem domů – už jsem měla sekání dost. Začala jsem se na svět dívat úplně jinýma očima, jinak teď vnímám květiny, stromy, už mi nevadí kdejaká sedmikráska na trávníku, už taky neuklízím tak pečlivě jako před tím a hlavně se už vůbec nebojím smrti. Když se vrátil manžel a zjistil, co se mi stalo, vzal sekačku, a rozřezal ji.“ Zážitek to byl tak silný, že jej má paní V. zaznamenaný v sešitě, ze kterého mi jej přečetla. Její manžel mi sdělil, že na sekačce prý nebyla viditelná žádná závada, ani kabel nebyl přeseknutý, že sekačka normálně fungovala. Je sice poněkud zvláštní, že paní s ní posekala půl zahrady a pak všechno začalo ostrou bolestí na palci u nohy, brnění rukou pocítila až potom. Ale dejme tomu, že došlo opravdu k zasažení el. proudem od probíjející rukojeti sekačky. Takové případy se stávají. Ale od té doby se k paní V. tajemný stříbrňák chodí koukat častěji. A vždy si vybere chvíli, kdy není nikdo doma kromě paní V. Kromě toho po tomto zážitku paní získala ještě určité jasnovidecké schopnosti – při televizních soutěžích, jak nám prozradil její manžel, vždycky dopředu ví, koho vyberou, aby soutěžil, nebo z kterého města bude vybrán soutěžící. Taky předvídá, že se jim něco stane při cestě autem. „Jednou ráno mi povídá: - dneska nám vběhne do cesty srna a opravdu se nám to ten den stalo,“ potvrzuje její muž, který říká, že ho někdy až štve, jak jí to vychází a schválně jí hlídá, jestli jí předpovědi vyjdou. Doporučila jsem jí, aby měla při sobě foťák, když bude sama doma, aby mohla svého podivného návštěvníka, pokud ještě někdy přijde, vytotografovat.

A aby to bylo úplné, v jejich domě se ještě občas stává, zvlášť, když je paní v domě sama, že slyší ve vedlejším pokoji kroky, i když tam evidentně nikdo není. Je možné, že tam chodí její švagrová, která zemřela velmi mladá po jednom nezdařeném lékařském zákroku.

Paní V. je již několik roků v důchodu, zajímá se o zahrádku a vaření, o UFO a jiných záhadách občas čítá v různých populárních časopisech, ale jinak se tomuto tématu nijak blíž nevěnuje. Zajímavé je to, jak se sama paní V. divila tomu, že se mi se svým příběhem vůbec svěřila. Kromě toho, že se jednou zmínila o stříbrňákovi manželovi, když ho viděla poprvé, neřekla to ani synovi, který se prý o takové věci zajímá. Také nikdy nedávala do spojitosti své „pády“ a ztráty paměti se stříbrným návštěvníkem.

Nemohu tvrdit, že paní V. je osobou unášenou, že modřiny po pádu a ztrátě paměti v Plzni na Chodském náměstí jí udělali ufoni, stejně tak, že ji píchli do palce při události se sekačkou, ale je to případ hodný dalšího zkoumání. Proto bych chtěla poprosit aktivní příznivce, kteří by mohli pomoci při nalezení příslušného výtisku Rokycanského deníku z léta /červenec – srpen 2001 nebo 2002/, kde se píše o svědectví paní ze Strašic a její vnučky. Bylo by to potvrzení pozorování neznámého objektu a mohla by se kontaktovat i tato svědkyně.

Marie Löwová
Sirius - společnost zkoumající paranormální aktivity